Hiyori :: Klub Spisovatelů

Hiyori
Přezdívka na Howrse: Angel sunlit

Výtvory ...
Já uháněl pláněmi, lesy i horami a vítr si s mnou hřívou hrál, svobodný dusot mích kopyt já mám rád, však v jeden den se u lesa objevila osoba a něco na zem vysypala. Když jsem si myslel že už odešla, k místu jsem se přiblížil, opatrně jsem všechny pachy nozdrami nasál a poznal jsem že jsou to jablka sladká.
Pomalu ujídat sem začal a povšiml jsem si že osoba nedaleko stojí, úklonou jsem za dar poděkoval a odklusal pryč. Druhý den tam zase něco bylo a osoba se pomalu o kousek přiblížila, bál jsem se že mou svobodu chce mít a tak jsem raději uprchl pryč a nechal jí tam stát. Po chvíli jsem se vrátil zpět ta osoba se nehnula ani o kus zpět.
Každý den se za mnou vracela a pomalu se ke mně blížila, pokaždé mi něco přinesla, a tak nastal den kdy po boku mi byla a chtěla se mě dotknout. Celý nervózní jsem kopytem hrábl o zem, ona však pouze mě pohladila a usmála se. Z kapsy něco vytáhla a dlaň ke mně přisunula, opatrně jsem nozdrami nasál pach, však tenhle sem neznal.
Ale cítil jsem že se nemusím bát, opatrně mezi pysky jsem si tu věc vzal, byla sladší než ti jablka co mi stále nosí. Tichým hlasem ke mně promluvila „To je cukr, dobrý viď“ vyndala ještě jeden kousek maličký a darovala mi jej. Nechal jsem jí za odměnu pohladit mě po mé hlavě, pomalu jsem něco začínal cítil ale nevěděl jsem co to je.
Každý den se za mnou vracela a ten sladký cukr nesla mi, já vždy k ní byl zato laskaví a ten pocit neznámi se objevoval častěji. Pomalu si mě získávala svým srdcem a mohla mě hladit jak jí bylo libo, poznal jsem že této osobě dokážu a můžu i věřit. Mou laskavost mi vracela a své srdce mi i dala a já stále na ní pokaždé čekám.
Další den už jsem jí netrpělivě vyhlížel a čekal na našem místě u lesa, za nedlouho se objevila a jen se stále usmívala, položila mi plaň na plece a vyvíjela tlak. Musel jsem ustoupit o krok zpět, říkala u toho nějaká slova jen, když jsem popošel znovu vytáhla ten cukr a podala mi jej. Pomalu jsem s ní začal hrát tu její zvláštní hru a cítil jsem hřejiví pocit u srdce.
Po té co přišla zas měla něco schovaného v kapse, já byl ten zvědaví a šťouchal jsem do ní ona jen vlídně promluvila a pak mi dala ochutnat další dobrou věc, nebylo to sladké jako cukr ani jak ty jablka objevil jsem novou věc. Byla krásně oranžová a chutnala jak med mrkvičku mi tentokrát přinesla a já jí zato poděkoval
Dny ubíhali stále dál a já tu její hru miloval, když jsme opět skončili tu hru pohladila mě a tiše řekla, „Tomu se říká přátelství, ten hřejiví pocit který máš, došli jsme k němu přes důvěru kterou jsi mi dal a podívej stále si svobodný jak sis ty přál.“ Pomalu odcházela ode mě dál a já jsem pochopil že už nechci být sám, samota mě vždy trápila a já to nechápal.
Tak jsem se rozhodl, že opustit jí nemůžu, teď když v ní přítele mám, rozhodl jsem se opustit ti nekonečné pláně a svou svobodu jí dát. Pomalu jsem jí následoval a ona po kousku cesty zastavila a otočila se viděla mě a radostně se usmála. Přiklusal jsem vedle ní a u klekl, na svůj hřbet zvu jí sám a ona usedá a nemá se čeho bát. Už jsem nepotřeboval svou svobodu mít chtěl jsem pouze po boku s ní být.
A smysl svého života u sebe mít, dokud sem mohl byl jsem jí po boku jako její přítel a opora, když byla smutná vždy jsem jí pomohl, jak ona pomohla mě pochopit vše co jsem nevěděl. Já o ona jak jeden jsme byli oba pomalu vyrůstali, i když si dalšího přítele našla chodila pořád za mnou a měla mě stále ráda.
Když jsem byl nemocní ona mě ošetřovala a byla klidně se mnou celou noc jen aby věděla že v pořádku jsem, pečovala o mě a já jí její lásku oplácel. Pokaždé co na mě mohla jet jsem jí ukazoval jak velký je celý náš svět, svět nás dvou co mi pod kopyty ubíhal, pokaždé ten její krásný úsměv se objevil když jsem jí ukazoval kde jsem žil.
Když však přišel můj čas a moje tělo už bylo slabé v mé poslední chvíli seděla ona u mě, z očí jí slzy padaly a já jsem jen zahřál, naposledy jsem si přál její úsměv viděti. Ona se usmála i se slzami a pověděla „I když ty odejdeš, v mém srdci zůstaneš napořád. Budu na tebe vzpomínat když mi smutek tvář zahalí.“
Po té co jsem tuto slova poslouchal i mě slza z oka ukápla a já poznal že to byla slova od srdce a také z lásky. Položil jsem hlavu svou na její kolena a naposledy jsem se k ní přitulil, pak mi byla už i víčka ztěžka a naposledy vydechl jsem.

Spisovatelka Hiyori

Můj názor...

Nhoriel 25.05.2013

Napsala jsi krásný poetický příběh, který mě - musím uznat - vzal za srdce i přes to, že koně nějak nemusím... Netuším, jak jsi dokázala veškerou tu poklidnou harmonii zachovat během celého dlouhého vyprávění, nicméně povedlo se ti to a za to ti musím darovat pár slov chvály...
Budu se těšit na další Tvé příspěvky - pokud budou ;)

Odpovědět

Re: Můj názor...

Hyiori 09.06.2013

Ano budou konečně mě chytila můza a v hlavě se mi rýsuje další příběh takovou to tématikou ale s hříbětem.

Odpovědět

Přidat nový příspěvek

Jméno:

Titulek:

Příspěvek:

Novinky

Nová zástupkyně

27.10.2013 09:45

Ahojte, hledám novou zástupkyni (budou dvě) jelikož vážně to moc nestíhám. Pokud máte zájem, piště...

Všechny články

Vytvořte si web zdarma!

Vytvořte si web zdarma! Webnode