Klub Spisovatelů na Howrse
Dylanka
Přezdívka na Howrse: Dylanka
Výtvory ...
1.Část, datum: 3.5.2013
Předmluva
Mladá jezdkyně v bílých hedvábných šatech, ve kterých vypadala jako víla, projela na černém koni nedaleko vesnice Sunnyville. Netušila však, že byla spatřena dvěma děvčaty, Wielianou a Tinkou, které zrovna tohle dobou sbíraly lesní plody. Obě se zadívaly na prazvláštní jezdkyni. Nemusely si ani nic říkat. Obě se za ní vydaly. A nemusely jít daleko.
Jezdkyně zamířila k nedalekému vodopádu. Děvčata se ani nenadála a jezdkyně jim přímo před očima zmizela za vodopádem. Wieliana se chtěla vydat za neznámou jezdkyní, ale Tinka ji chytla za rukáv: ,,Copak se dá jentak projít vodopádem?“ řekla nevěřícně.
,,Ale jen pojď. Když mohla ona, tak proč my bychom nemohly?“řekla na to Wieliana a zmizela za vodopádem. Tinka zůstala stát a nevěřícně na to koukala.
,,Pojď sem za mnou! Je to tu úžasný!“ volala Wieliana na Tinku. Tinka udělala nerozhodný krůček vpřed. Hned se ale vrátila.
,,Tak kde jsi?“ zeptala se netrpělivě Wieliana.
,,Už jdu.“ odpověděla jí Tinka, zavřela oči zmizela za vodopádem.
2.Část, datum: 11.5.2013
1. kapitola
,,Jeskyně?“zeptala se Tinka.
,,Ne. Chodba.“odpověděla Wieliana a ukázala prstem na malé světýlko. ,,Vidíš? Jela tamtudy.“
,,Víš to jistě?“zeptala se nevěřícně Tinka.
,,Ale, Tiny, vždyť jsem ji zahlídla, jak odtamtud vyjížděla. Pojď.“řekla Wieliana a zamířila k východu. Tinka ji opatrně následovala.
,,A neměly bychom se už vrátit?“zeptala se starostlivě Tinka.
,,Když jsme došly až sem? Podívej na tu nádheru!“upozornila Wieliana opatrnou Tinku na krajinu před sebou.
,,Wow!“vydechla nadšeně Tinka. Před děvčaty se rozkládala nádherná, veselá a svěží krajina. V dálce byly vidět zasněžené vrcholky hor.
,,Wow!“vydechla ještě jednou Tinka, ,,Kde se to tady vzalo?“
,,Nevím, ale je to tu nádherné! Porozhlédneme se tady. Pojď!“odpověděla Wieliana.
,,Ale...Ale...“ctěla na to říct Tinka, ale Wieliana ji přerušila:,,Žádný ale! Pojď!“řekla Wieliana a zatáhla Tinku do lesa, ,,Neboj, do večeře budeme doma.“
,,Víš to opravdu jistě?“zeptala se nevěřícně Tinka.
,,Jo, opravdu jistě.“řekla na to Wieliana a zašla hlouběji do lesa. Děvčata obdivovala krásu zdejších stromů, vůni lesa a švitoření ptáků. Když najednou se za nimi ozval dusot kopyt. Tinka se otočila a překvapením se jí málem podlomila kolena.
Novinky
27.10.2013 09:45
Ahojte,
hledám novou zástupkyni (budou dvě) jelikož vážně to moc nestíhám.
Pokud máte zájem, piště...
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.
Kontakt
Klub Spisovatelů
m.ichalk.a1999@seznam.cz
© 2013 Všechna práva vyhrazena.
